Kelenken, také jako „okřídlené božstvo“, není zrovna až tak populární, aby se dal považovat za boha, ale alespoň to není žádný podivný býložravec jako je Gastornis. Možná se ale kvalifikuje díky své velikosti; s výškou dvou a půl metrů byl Kelenken největším z „hrůzoptáků“. Strach bylo jistě to správné slovo k popisu jakéhokoli zvířete s dravým, hákovitě zahnutým zobákem. Kelenken byl neuvěřitelně mrštný a schopen neodbytně pronásledovat svou kořist bez špetky milosti. Využíval dva možné způsoby útoku: údery jeho ostrého zobáku nebo úplným zvednutím a házením kořisti ze strany na stranu. Údery zobákem během honičky drtily kosti, což znehybnilo jeho potravu, které mohl poté zasadit poslední ránu. Při zvednutí kořisti s ní mohl energeticky švihat do stran, dokud ji nezlomil páteř a tím ji paralyzoval. Díky své velkému a mohutnému 28 centimetrů dlouhému zobáku se stal Kelenken králem dnešního Jižně Amerického podhůří, ve kterém žil v období středního miocénu. Tato starodávná podhůří jsou dnes známa jako velehory zvané Andy. Kelenken se pohyboval mezi těmito budoucími horami a používal svůj velkolepý zobák jako zbraň, pravděpodobně k pronásledování malých, avšak rychlých kopytníků. Nebyl však jediným králem téhož podhůří; krajinou se totiž potuloval i masožravý savec zvaný Patagosmilus, není ale známo, jakým způsobem se jejich životní styly překrývaly.