Megaloceros, známý spíš jako irský los či veledaněk, má pravděpodobně nejvhodnější jméno ze všech prehistorických zvířat. Megaloceros, což znamená „Obrovský roh“, měl obrovské parohy, které dosahovaly délky 3,65 metrů. Tyto mohutné parohy měli však pouze samci, kteří jej v období páření shazovali a poté znovu dorostli. Tyto parohy pravděpodobně sloužily k ohromení dam, protože kdo by odolal takové krásné koruně? Kromě pozoruhodného paroží byl tento úchvatný jinoch v kohoutku vysoký až dva metry! Megaloceros je také jedním z mála zvířat, která jsou vyobrazována na prehistorických jeskynních malbách, takže můžeme skutečně vidět, jak vypadal v životě. Umění zobrazuje Megalocera s velkým, výrazně zbarveným hrbem na ramenou a tmavými pruhy táhnoucími se po jeho elegantním těle. Tento rohatý jelen žil v Evropě a Asii během pleistocénu v otevřených lesích a na loukách. Lovili ho jak jeskynní lvi či jeskynní hyeny tak i jeskynní vlci (oh wow!). Je zřejmé, že vzhledem k existenci jeskynních maleb vyobrazující Megalocera, se tento daněk pravidelně setkával i s prvními lidmi. Existuje mnoho teorií o tom, proč Megaloceros vyhynul, včetně nadměrného lovu lidmi; jiné teorie tvrdí, že jejich potrava časem ztrácela kvalitu, a tak nemohli získat dostatek živin k přiměřenému životu. Překvapivě jejich nejbližšími moderními příbuznými nejsou losi ani jeleni, ale ve skutečnosti to jsou daňci.